19. července 2005:
Čao všichni,
Tak jsem si na chvilku sednul, abych Vám alespoň něco málo napsal o tom jak se mám. Bydlím u jednoho známého, domluvil mi to Radek Ondryáš. Za to mu velké díky. Robert je programátor, celý dům je prošpikovaný kamerami, zabezpečovačkami, WI-FI hotspotem a podobnými píčovinami. Všechno komunikuje se vším a instrukce jak odejít z domu zabrala asi hodinu a pak jsem musel půl hodiny trénovat. Uf. Internet má tak rychlý, že snad ani Oskar taký neměl a vůbec musím zkonstatovat, že co se Internetu týče, tak jsou Poláci asi tak 5 let před náma. V každém bytě který si chceš pronajmout je Internet, když ne, tak ho samozřejmě domácí pro Tebe zapojí. Robert mi hned zřídil email, www prostor a co já vím ještě. Jinak je Robert úplně v pohodě, jeho manželka Beatka taky. Mají dvě kočky a to je fakt prdel. Jinak mi tady z toho už hrabe. Po polsky rozumím téměř všechno. Je to pouze otázka vycvičení uší a mozku. Horší je to z mluvením. Mluvím jak tatar, ale kromě práce se snažím mluvit se všemi jenom polsko-česko-slovensko-rusky a domluvím se J A práce? Projekt vypadá zajímavě, bohužel jsem se k práci zatím vůbec nedostal. Buď byly nějaké stupidní mítinky, nebo jsem lítal po agenturách a prohlížel byty. Teprve dnes nám zprovoznili počítače. Byty jsou asi o 20% dražší než v Praze. Zatím jsem nic nenašel, protože byt 2+1, zařízený, jakž takž hezký, v okolí mé práce, na 6 měsíců, se psem, do 18.000 Kč včetně polatků prostě neexistuje. Viděl jsem se svým šéfem pár pěkných malých domečků, nejlevnější za 35.000 Kč bez poplatků. Prý si určitě jeden vybere, na těch 6 měsícu se přece může trošku uskromnit. Hmm. Jo, a zapoměl jsem říct, že nebyly zařízené. Ale to prý není problém. Na těch 6 měsíců toho prý zas až tolik nepotřebuje, takže si to koupí. To jenom tak pro orientaci, že není kontraktor jako kontraktor. V týmu máme jednoho polského američana, který emigroval z Polska těsně před revolucí. To je čurák na entou. Všechno ví, všechno viděl, všechno zná nejlíp a protože ještě nezapoměl polsky, tak má ohromno výhodu v komunikaci a náležitě toho umí využít. Navíc je to magor americký středněstavovský, který si zakládá na tom jak hodně maká. Takže všude chodí a ptá se všech kolem do kolika dělají a pak se strašně divý, že nedělají i v sobotu. Nicméně je to velmi komunikativní člověk a tak pár věcí už zařídil. Takže ho budeme asi využívat jako výkonnou asistentku. Poláci mně hodně překvapili. Nechci podlehnout zdání, ale proti tomu co jsem čekal, jsou mnohem kultivovanější, přátelštější, v pohodě a tak podobně. Služby mají daleko rozvinutější než mi v ČR, jsou profesionálnější a tak vůbec. No nevím, nevím. Pořád se mi tomu ještě nechce uvěřit a jsem na pozoru. Po Varšavě se jezdí v pohodě. Je rozlehlá, všude jsou široké silnice, v centru se parkuje hůř, ale dá se taky. Spousta moderních budov, ale draho, všechno tak zhruba o 20%. Jenom placené parkování je za rozumno cenu, cca 14 Kč na hodinu. Všude stejně. No prostě, kdybych to měl zhrnout, z toho velmi krátkého dojmu plyne, že Varšava je již teď dál než Praha. Prostě to tak cítím. Věci tak nějak normálněji fungují, číšníci jsou příjemný, prodavačky se usmívají. Lidi zde ví, že nemůžou těžit z toho co Varšava byla, protože po válce ji stavěli v podstatě celou znovu. A tak se všichni snaží, aby Varšava něco byla teď a docela se jim to daří. Jo a hlavně, Varšava patří Varšavanům. Zdaleka tady není tolik turistů jak v Praze. A je to lepší. Myslím, že Poláci jsou sice kurvy obchodnické, ale co se rozvoje Varšavy týče, je to lepší, než naše Pepíkovská, resp. Jánošíkovská pohoda, alias rádoby národovství.
No nicméně jsem tady 4 dny, takže to berte jako první dojem. Když mi náhodou ukradnou auto, tak budu asi mluvit jinak.
27. července 2005:
Ahoj vsichni,
tak se opet ozyvam z novinkami z mesta nad Vislou, z Varsavy. Pokud by jste si chteli precist nektery z predchazejich dilu, najdete je na adrese: http://tristessa.hyperlink.cz v sekci cesty.
Prave jsem se vratil z mesta. Myslim tim z pozde vecerni Varsavy, kde jsem se marne snazil najit misto, kam bych po pernem 13 hodinovem zaprahu nad pocitacem na chvilku zapadnul, dal si dvojcicku bileho a vyrelaxoval. (Skoncil jsem nakonec na lavicce v parku s rohlikem, hermelinem a lahvy bezbublinkove vody Zywiec. Ti co mne znaji lepe vi, ze to mam rad). Ano. To je jeden z prvnich negativ, kterych jsem zatim na Varsave nasel tak malo. Na rozdil od Prahy, je zde mnohem mene utulnych kavarnicek s posedavajicimi intelektualkami, zapadlych putyk se stamgasty kteri vyrvavaji na ulici s pivem v ruce, ba ani muj oblibeny Mekac otevreny do 01.00 jsem zatim nenasel. Zde se zije v shoping mallech. V obrovskych nakupnich centrech, kde je vsechno, kde jsou kavarny, kam se chodi nakupovat, kde blbnou teenageri v case obeda a kde je ruch od rana do vecera. Na ulicich je samozrejme spousta obchodu, jiz mene restauraci, ale ty zahradky jaksi chybi. 5-6 stolecku, v takovemto parnem pocasi uplne postaci. Je to s podivem prave proto, ze Varsava je rozlehla, je zde o dost vice mista nez v Praze a zeleni se to tady jen hemzi. Parky, zelene plochy, oplocene plochy specialne pro psi, parky specialne pro deti atd, atd.
Ridici jsou zde hrozny. Maji ve srovnanim s CR vetsi nehodovost, i kdyz to neni zrovna objektivni vzhledem ke komplikovanemu prepoctu na pocet obyvatel. Treba ve Varsave se jezdi stylem, ktery je tak na hranici me akceptovatelnosti. A to uz je co rict. Moje zasada, ze oranzova je prazska zelena je dost na nic. Zde plati, ze prvnich 5 vterin svitici cervena je varsavska zelena. Takze to, ze cloveku sviti zelena (obzvlaste prvnich 5 vterin), jeste neni zaruka, ze to do nej nekdo nenasije. Na druhou stranu nemusim mit stresy z toho, jestli stihnu jeste projet krizovatku na oranzovou :-). A v noci plati zasada, ze pokud nic nejede, tak se proste jede bez ohledu na barvu na semaforu. Vzhledem k tomu, ze jsem snad v cele Varsave jedine zahranicni auto (fakt jsem videl za celou dobu akorat jednoho Nemce) tak jizda zde necini problemy, protoze vsichni respektuji stejna pravidla. Ale POZOR! Za temer dva tydny pobytu, jsem ve Varsave nevidel jedinou bouracku. Nikdo na nikoho netroubi, nikdo si neklepe na celo a nevyskakuje z auta aby nekoho zmlatil. Zajimave.
Uz se tesim do naseho noveho varsavskeho bytu. V sobotu jedu pro Rencu a v pondeli uz prijedeme v cele parade i se psem. To jsem na to zvedavy. Byt je ve velmi pekne ctvrti Stary Mokotov, neco jako Vinohradska mezi namestim z Podebrad a Florou v bocni ulicce. Je to blizko do centra, u metra, u tramvaje. A do prace to mam zase na druhou stranu taky asi 10 minut. Musel jsem koupit v IKEA par kusu nabytku, protoze byt byl zarizeny pouze castecne. Ale pro majitele to neni problem, nabytek odkoupi za 70% ceny. Jinak IKEA zde plati za nizsi standard a trosku nad ni ohrnuji nos. Pokud si nekdo chce koupit pekny nabytek, jde do Meble Agata a tam maji za rozumne ceny kousky, ktere u nas prodavaji bytova studia jako posledni vykrik bytoveho designu za tezke prachy. Nicmene, na pul roku nam IKEA staci.
A jeste negativum na zaver. Dnes mi nekdo ukradl zarovku ze zadniho svetla na aute. Mam totiz bourany pravy zadek (jeste z CR) a tak je svetlo jenom prelepene paskou. No a nekdo ji prorazil a vybral zarovku. Je to zalezitost za par korun, ale mozna o to vice mne sokovala. Pripomenul jsem si varovani mych polskych hostitelu, ze ani penezenka, ani fotak, ani cokoliv mene cenneho nemuze zustat chvili bez dozoru. A v restauraci mit vsechno tak, aby to nebylo na stole u ulicky. Doufam jenom, ze mi za chvili nezmizi gumy a pak cele auto. To bych pak asi psal jinak :-)
Ahoj, ahoj z Varsavy
27. srpna 2005:
Je sobota.
Je pod mrakem, ale teplo. Tak 25 stupňů.
Je pohoda, venku lehce pofukuje větřík.
Po 5-ti dnech intenzivního zápřahu v kanceláři si vychutnávám lenošení a nicnedělání. V ulici Opoczyńské kde bydlíme -je to taková tichá boční ulička- rostou po obou stranách ulice stromy. Až do výšky druhého patra.
Máme otevřená okna, záclona se volně pohupuje... a najednou slyším hudbu. Vlastně to není hudba... Je to jenom melodie, jemně poletující ulicí a přinášející něco, něco zvláštního.... Je to zvuk harmoniky, nesoucí se někde z ulice z pod stromů, přes jejichž koruny neprohlédnu. Snažím se, koukám na zelený koberec pode mnou, nevidím nic. Ale zvuk sílí a je pořád intenzivnější. Stojím u okna, poslouchám. A najednou ho vidím. Zahlédnu ho mezi korunami dvou stromů, které nestojí tak blízko u sebe. Starý pán s harmonikou, jen tak si kráčí po ulici a hraje. Pro všechny. Pro radost. Pro peníze. „Lo avoda, lo kešev“. Jeho harmonika je veselá, on taky. Zdraví se s místními v oknech, i s těmi na chodníku. Je veselý, přestože hraje hudbu jeho přátel z dětství, kteří tady již šedesát let nejsou. Jeho harmonika přináší Varšavu židovskou, plnou života. A já cítím, jak se najednou všichni z Opoczyńské roku 2005, přesouváme do Chłodné, roku tak kolem 1935. Ospalá sobotní atmosféra zmizela, stromy taky, auta nahradili koně a vozy. Všude je ruch, vládne zde atmosféra obchodu. Ulice je najednou plná lidí. Plná pokřikujících obchodníků, plná malých obchůdků. Plná starých vousatých židáků, postávajících na každém rohu, živě gestikulujících, překřikujících se a rozmlouvajících o všem možném. Ma ze? Tóv beséder. Ma? Rega, rega....Pokřikování, děti běhají sem a tam. Dělníci se hádají, mezi tím vším se motají studenti talmudu v jejich černých hábitech a černých kloboucích. Už teď jsou trnem v oku svých soukmenovců. Dívají se na ně přes prsty, nic nedělají (pardón, nic neobchodují) jenom studují. Ani oni sami ještě netuší, že to možná bude právě někdo z nich, kdo bude jednou ovládat světový trh s diamanty, že to možná bude právě někdo.....
Vlastně ne. Z nich to nebude nikdo. Ne možná,...ne snad. Určitě! Oni, totiž už budou za necelých 10 let všichni mrtví. Po všech těchto varšavských studentech talmudu, i po všech jejich dalších 450.000 (čtyři sta padesáti tisících) soukmenovcích zůstala tady ve Varšavě....už jenom ta hudba.
Rozhlížím se z okna, koukám na koruny stromů dosahujících až do druhého patra. Nic. Jen pod korunami stromů se rýsují auta... a z dálky slyším melodii....
