15. - 17. září 2006:
Už pár týdnů jsme domluveni s Radkem, že během víkendu 16. – 17. září podnikneme další z našich „Eurovíkendů“. Ve skutečnosti si tyto výpravy užívá letos hlavně Radek, mezi jeho letošní cíle se zařadila města jako Moskva, Řím, Split, ... Společně jsme letos na jaře byli v Oděsse. Zhruba dva týdny před odletem to vypadá na Madrid, jako náhradní variantu máme připraven Tallin. Vzhledem k obsazenosti letadel a našim stand-by letenkám nakonec asi týden před odletem měníme náš cíl na Dublin. V pátek 15. září máme na Slovensku volno, takže ve čtvrtek večer přijíždíme do Prahy a v pátek ráno už jsme na letišti. Vyzvedáváme letenky, odbavujeme zavazadla a jdeme do gate-u. Zhruba ve čtvrt na jedenáct odlétáme. Hurvajz je už starý mazák, pokud jde o lítání, má za sebou takových patnáct letů, takže mu vadí jenom momenty při startu, kdy musí být připoutaný. Chvílemi blbne s Radkem, který sedí před ním – vedle nás sedí nějaký teenager a když vidí Radka jak s Hurvajzem blbne (a neví, že Radek patří k nám), kulí očima a myslí si svoje... V Dublinu jsme okolo dvanácté našeho času, ale je tu o hodinu míň. Nejdříve ze všeho jdeme do půjčovny aut, kde máme rezervovanou káru. Je před ní nejvíce lidí, takže jsme asi opravdu našli nejlevnější půjčovnu. Administrativa chvíli trvá, ale asi za hodinku máme papíry vyřízené a jdeme hledat auto. Předtím se však ještě zastavujeme v turistických informacích kvůli ubytování, ale žádnou úžasnou radu pro nás nemají, takže se ještě budeme muset podívat po nějakém ubytku. Najít půjčovnu máme trošku problém, nakonec ale nacházíme správný autobusík, který nás odváží k naší půjčovně (na letišti má naše půjčovna jenom office, přímo auta má na letišti snad jenom Avis a Hertz). Netrvá dlouho a odjíždíme ve stříbrném Golfu do víru irských silnic... Řízení vlevo není úplně snadné, řidič se musí hodně soustředit a spolupráce posádky je přínosem:
- „Nezapomeň se zařadit do levého pruhu“
- „Pozor, vlevo Ti tam najíždí nějaký magor“ ... atp.
Řazení levou rukou je asi nejmenší problém, jenom čas od času hledá řadící páku pravá ruka. Kolem letiště malinko bloudíme, v prvním Bed&Breakfast mají plno, ale radí nám B&B který je nedaleko a má volný pokoj. Za chvíli jsme tam, majitelka není moc přívětivá, ale pokoj nám pronajímá a tak vybalujeme a po krátkém relaxu vyrážíme na prohlídku Dublinu, neboli Baile Atha Cliath.
Podle mapičky se snažíme zorientovat a najít nějaké parkování a nakonec se nám to i daří – stojíme v krytém parkingu na Jervis Street. Jdeme po Henry Street až na O´Connell Street, prohlížíme si budovu hlavní pošty (General Post Office), Parnell Monument z r. 1911, O´Connell Monument z r. 1882, a spoustu soch, které zdobí tuto dopravní tepnu v srdci města.
Následuje areál univerzity Trinity College, kterou založila královna Alžběta I. v roce 1592.
Naše další kroky neomylně směřují k místu zvaném Temple Bar - několika starým dlážděným uličkám s neuvěřitelným počtem malých restaurací, barů a pubů - jestli je někde tepající srdce Dublinu, tak je to zde. Přestože ještě není nijak pokročilá hodina (asi 7 p.m.), v barech je narváno, Guinness a whisky teče proudem a co je nejlepší – nikde se nekouří... To nám umožňuje najít jeden klidnější podnik a jít i s Hurvínkem na večeři – my si s Radkem dáváme excelentní green curry, Martina s Hurvínkem omeletu, a k tomu – jak jinak – Guinnesse. Další skvělá vlastnost Irska je, že si můžete dát pivko a řídit domů, hladina alkoholu v krvi je zde omezena hranicí 0,8%. Po večeři jedeme domů, do našeho B&B, ani moc nebloudíme... Večer dáváme ještě plechovku Guinnesse a jdeme do hajan...
Ráno je stejně pěkně jako včera a tak po snídani sedáme do auta a vyrážíme ven z města, naše volba padla na oblast Wicklow jižně od Dublinu, frčíme si to po dálnici, máme trošku problém správně odbočit, vzhledem k tomu, že naše mapa není nejpodrobnější. Díky špatnému odbočení však projíždíme malými cestičkami irského venkova, příroda je úchvatná, naším cílem je Glendalough – ruiny kláštera uprostřed Wicklow Mountains. Do dnešních dob se dochovalo jenom několik staveb z 10. – 12. století, přestože historie tohoto místa sahá až do 6. století. Po pikniku jdeme na procházku ke dvěma jezerům (Upper a Lower Lake), schovaným v hlubokém údolí vyhloubeném ledovcem. Naše další cesta směřuje zpět na pobřeží do městečka Bray, kde si ještě dáváme pivko a čaj a frčíme zpět k do našeho domovského B&B. Po lehce improvizované večeři (čínská nudlová polévka v kelímku s čerstvýma krevetama a salát, ... a samozřejmě Guinness) jdeme chrnět.
Ráno je o malinko ošklivější než včera, ale snídaně je stejně jako včera bez chyby – smažená šunka s vejcem... Před odletem se ještě vydáváme k Malahide Castle, nemáme však štěstí, zase se projevují nedostatky naší mapy a tak končíme v pobřežní vesničce Donabate, Malahide Castle si budeme muset nechat na příště, letadlo nás bohužel nepočká...
