IZRAEL 13. - 15. února 2007
Letadlo odlétá z Prahy v noci a je potřeba být na letišti poměrně hodně dopředu kvůli bezpečnostním procedurám, které jsou pro let do Svaté země náročnější než do jiných zemí. Do Tel Avivu přilétáme v půl páté ráno místního času. Procházíme pasovou kontrolou, jediný zádrhel je, když se celník ptá, v jakém hotelu budeme bydlet, což my samozřejmě nevíme.
Z Tel Avivu se chceme do nejdříve dostat do Jeruzaléma, problém je, že je sobota a židi slaví šabat (od pátečního soumraku do sobotního večera), takže nepracují a tím pádem ani nejezdí ani žádná pravidelná autobusová linka. David, kterého jsme se před odletem ptali na radu nám řekl, že by mohli jezdit shared taxi ("šerút") a skutečně, před letištní halou stojí větší dodávka - minibus s cca 10 sedadly a jede do Jeruzaléma. Před šestou hodinou ranní nás už vysazuje na kraji starého města. Pomalu se rozednívá a my na ulicích potkáváme jen pár jedinců. Vstupujeme za zdi Starého města a procházíme opuštěnými lomenými uličkami až dojdeme na náměstíčko před Citadelou. Zde je již otevřen první krámek - kavárna. Přemýšlíme o tom, že bychom si šli ještě na pár hodin zdřímnout do nějakého hostelu, ale v tuhle ranní hodinu na nás asi nikdo nečeká. Je celkem zima a tak jdeme směrem k židovské čtvrti až se před námi objevuje vstup na Chrámovou horu - bohužel je sobota a vstup je umožněn pouze muslimům. Hned vedle je Západní zeď neboli Zeď nářků. Po krátké prohlídce jdeme zpět skrz arménskou čtvrť zpět k Jaffa Gate.
Zde se zastavujeme v turistické kanceláři a rozhodujeme se vyrazit do Betléma. Musíme pěšky k Damascus Gate, odtud arabským autobusem č. 124. Projíždíme městem a zastavujeme na Check pointu. Tady musíme všichni vystoupit z autobusu, projít pasovou kontrolou, několika ocelovými turnikety a vcházíme na palestinská území. Zde již žádné autobusy nejsou, berem žluté palestinské taxi na cestu do města. Cestou se s řidičem, který mluví celkem dobře anglicky, domlouváme, že nám ukáže několik zajímavých památek a bude nám dělat celý den průvodce i řidiče. A tak vyrážíme z Betléma na východ do Judské pouště do kláštera Mar Saba.
Před vstupem do kláštera několikrát zvoní na zvon který visí nad starými dřevěnými dveřmi. Po chvíli se dveře otevírají a v nich stojí starý mnich. Přátelsky se s našim průvodcem zdraví, je vidět, že se nevidí poprvé. Než nás mnich pouští dovnitř, ptá se odkud jsme a jakého jsme vyznání. Radek říká, že jsme katolíci a tak nás mnich pouští dovnitř. Volá druhého mnicha, který nás pak provádí celým klášterem.
Klášter Mar Saba založil v r. 482 svatý Sabas. V 7. století povraždili mnichy Peršané, v 8. století už zde žilo 5 000 přívrženců. Dnes žije v klášteru jen hrstka mnichů, klášter samotný však slouží původnímu účelu. Větší část celého komplexu byla postavena znovu v r. 1834 po velkém zemětřesení. Ženy do kláštera nesmějí.
Z kláštera Mar Saba jedeme do Herodionu. Jsou to pozůstatky pevnosti na vrcholu kuželovitého kopce. Nahoru se jde částečně nahoru po povrchu kopce a částečně nitrem hory spletí jeskyní a chodeb. Z vrcholu kopce je nádherný výhled na okolní krajinu, v dálce je vidět Betlém.
Pevnost Herodion dal vybudovat Herod Veliký v letech 24 až 15 před Kristem jako památník porážky svého soka Antigona a zároveň pevnost sloužila jako opevněný palác, kam jezdil odpočívat. Během druhé židovské války v letech 132 až 135 se Herodion stal hlavním stanem Šimona Bar Kochby. Z nádrží byla v té době vytvořena síť únikových chodeb. Kolem 5. století využívali Herodion první křesťané jako klášter.
Z Herodionu se vracíme zpět do Betléma, kde jdeme do Baziliky Narození na Manger Square, která ve svém nitru skrývá jeskyni Narození - místo, kde se údajně narodil Ježíš.
Na místě Kristova narození nechal v roce 326 římský císař Konstantin zbudovat kostel, který okolo roku 530 přestavěl Justinián. Vedle jeskyně Narození se podle tradice nachází Jeronýmova pracovna a hrob. Svatý Jeroným (342 - 420) patřil k nejvzdělanějším učencům rané křesťanské církve. Hodně cestoval a v roce 384 se usadil v Betlémě, kde založil klášter. Zde dokončil nový překlad bible, později známý jako Vulgata.
Po prohlídce se jdeme všichni tři najíst do nedaleké restaurace - plníme svá hladová břicha kuřetem, zeleninovým salátem, pita chlebem a humusem. Po jídle nás náš průvodce odváží zpět na hranici Betléma a Jeruzaléma. Domlouváme se, že nás zde bude čekat i zítra a pojedeme k Mrtvému moři. Následuje průchod Check pointem, směrem zpět do Jeruzaléma je kontrola mnohem důkladnější - jednotlivě se vstupuje přes mohutný ocelový turniket, zavazadla prochází rentgenovou kontrolou, vojáci za neprůstřelným sklem kontrolují pas a nad hlavami nás bedlivě pozoruje voják se samopalem. Autobusem se vracíme zpět do Starého města, kde se ubytováváme v jednom z mnoha hostelů. po celkem teplém dni přichází chladný večer. chceme si před večeří chvíli odpočinout, ale v pokoji, který je na střeše je hrozná zima. Dostali jsme ale infrazářič, a tak se jdeme nejprve najíst v naději, že se mezitím pokoj vytopí. Po výborné večeři a procházce Starým městem se vracíme, v pokoji je však stále stejná kosa a tak se domlouváme na výměně pokoje. Nový pokoj je uvnitř budovy, nemáme však žádný infrazářič a pokoj je jen nepatrně teplejší. Teplá voda samozřejmě neteče a tak je večerní očista skutečné martyrium. K dispozici je pouze jednoduchá deka a tak na sebe v průběhu noci oblékáme všechny svršky, které sebou máme. Bohužel jich není moc, protože jsme na celý výlet vzhledem k jeho délce vyrazili pouze s malými batůžky.
Po studené noci se jdeme ještě podívat na Zeď nářků, kde na sluníčku pomalu rozmrzáme pozorujíce ultraortodoxní židy zde se modlící a předčítající tóru. Na prohlídku Chrámové hory nezbývá čas, znovu jdeme na autobus a jedeme do Betléma. Zde už na nás čeká náš průvodce, sedáme do taxíku a vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Projíždíme palestinskými vesničkami, míjíme ohromnou oplocenou židovskou osadu. První naše zastávka je pouštní klášter Nabí Musá, kde je údajně pochován Mojžíš.
Déle směřujeme k Jerichu. Asi kilometr před Jerichem je izraelský check point. Kontrolují nám pasy a pouštějí nás dál. Ze strážních věží ční kulomety směřující směrem k městu. Před vstupem do města je druhý check point, tentokrát palestinský. Znovu kontrola pasů a jsme v nejstarším dosud známém městě na světě. Zde si prohlížíme pozůstatky Hišámova paláce (Kasr Hišám). Po prohlídce jdeme do města na oběd.
Z Jericha je to již k Mrtvému moři jen pár kilometrů. Po vykoupání můžeme zodpovědně potvrdit, že voda v Mrtvém moři je slaná a to opravdu tak, že nadnáší tak moc, že by v moři snad ani nedalo potápět. Není dvakrát teplo, něco okolo dvaceti stupňů, ale i tak koupel stojí za to. Radek se ve vodě cachtá jak malé dítě a nechce z vody ven...
Po příjezdu zpět k Jeruzalému děláme chybu. Místo abychom jeli do Betléma, vysazuje nás průvodce u jiného check pointu s tím, že je to odtud do města mnohem blíže. Problém je v tom, že check point není moc využíván cizinci, ale pouze palestinci a tak jim to dávaj židi dost vyžrat. Řadíme se do fronty, před námi jsou asi čtyři lidi, po dvaceti minutách je nás tam asi osm, ale nikdo si nás nevšímá. Pak se dvě buchty za neprůstřelným sklem pohnou a začnou pouštět a kontrolovat jednoho po druhém. Když dojdu na řadu, mluví na mne tou svoji hatmatilkou a na angličtinu nijak nereaguje, pořád si mele tu svou. A je v pohodě, však ona nikam nespěchá... Pak ji ukazuji razítko v pasu a ona mě pouští dál. Druhý problém je v tom, že za check pointem není ani autobus ani taxík, takže se vydáváme někam pěšky, ale moc netušíme kam... Po chvíli nám zastavuje nějaký arab, ale Radkovi se nechce s ním jet, naštěstí se nám o něco později podaří zastavit taxíka, který nás bere na lokální autobusové nádraží, odkud nás autobus odveze na velké "meziměstské" nádraží. Kupujeme lístky do Tel Avivu a za hodinu již sedíme v plném autobusu a frčíme. Já část cesty prospím, ale Radek to tak pohodlné neměl, hlaveň samopalu vedle něj sedícího vojáka ho celou cestu tlačila do nohy. V Tel Avivu zastavuje autobus na jakémsi nádraží, vedle je i vlaková stanice, odkud jede vlak i na letiště. Máme ještě pár hodin čas a tak sedáme do náhodného autobusu a jedeme bůhví kam do centra. Na jedné celkem živé ulici vystupujeme a jdeme se najíst do pouličného stánku se sushi. Je to mňamka. Po večeři se ještě chvíli poflakujeme po okolí, pak sedáme na stejný autobus jedoucí však opačným směrem, na vlakové stanici kupujeme jízdenky a vlakem jedeme na letiště. Tady naše výprava do Izraele končí...