Zpět

Radek a Světlana napsali z dovolené v Asii: 20. září 2006: " Ahoj vsem, jak jsme slibili, tak vam poprve piseme. Jsme tu sice jiz nekolik dni, ale pres tu hromadu novych zazitku jsme se k netu drive nedostali. Let Viden - Madrid .. OK, az na obsluhu, jelikoz Iberia na tento 2.5 hod let neposkytuje vubec nic do zaludku. Potom to ale Iberia napravila a zajistila nam soukrome taxi - autobus - jen pro nas k jednomu 4* hotelu primo v centru mesta, cca 50 m od kralovskeho palace. Po bohate snidani jsme v rychlosti prolitli historicke centrum Madridu a opet nas soukromy ridic v hotelu vyckal a odvezl na letiste. Po dlouhe prochazce mezi madridskymi terminaly a jizdou letistnim metrem jsme dorazili ke spravnemu gatu smer Lima. Let probehl opet OK, tentokrat jiz s 2 jidly ... celkem cca 11 hod, 9500 km. Letiste v Lime je malinke, ale moderni, plne peruanskych uredniku, kteri kontrolujou vselicos - proc se clovek ocita v Peru, jestli neveze salam, neprimerene velke mnozstvi penez ci alkoholu. Pred letistni budovou nas obklopilo stadecko nahanecu na dopravu a hromadny odvoz /uvedeny v pruvodci/ byl dle jednoho policajta zrusenej pred nekolika mesici a nic jineho nez taxi neexistuje. Jelikoz tma prisla velmi rychle /18 hod./ a vsude kolem se mnozili podivne existence, tak jsme rychle jednomu z nich kyvli. Taxikar byl velmi prekvapen, kdyz jsme si trvali na vyhlednutem hotelu v centru, ktere je totiz v noci velmi nebezpecne a turiste bydli spise v pobreznich ctvrtich jako Miraflores. Prvni dojem z Limy cestou v taxi byl choas, spina, hluk. Nicmene nami vybrany hotel, ackoli byl plny, nam zajistil nahradni ubytovani, jeste lepe umistene, protoze to bylo primo na druhem nejvetsim limskem namesti v jednom z byvalych kolonialnich domu. Pokoj s vyhledem na krasne osvicene namesti s velikou jezdeckou sochou byl trochu jako vetesnictvi, ale unavou jsme zahy usli i za hlasite limske stale troubici dopravy v ulicich. Rano jsme brzy vstali a vydali se do ulic. V 8 hod jsme tam ale byli temer sami. Pesi zonou jsme dosli na hlavni namesti s kralovskym palacem a katedralou. Moc hezke, ale puste. Tezkym ukolem bylo najit smenarnu, kterou jsme nakonec nasli asi 10 m od hotelu, ale rano jeste byla zavrena, takze nerozpoznatelna za plechovou roletou. Pak jsme uz frceli na jeden z mnohym busovych terminalu pro listky do Pisca. Cestou jsme popijeli Inca kolu - preslazeny napoj zlute-medove barvy, ale da se. S listky v kapse na tyz den v 13.30 jsme jeste stihli prohlidku klastera San Francisco s 25 000 lidskymi kostmi v katakombach, vymenu strazi ve 12 hod. pred kralovskym palacem a vratili se pro bagaz do hotelu. Hura taxikem na nasi dalsi peruanskou zastavku na trase. 237 km na jih od Limy jsme ujeli za 5 hodin luxusnim busem Ormeno s obsluhou /sendvic, piti/ ... cena tomu odpovidala - 13.5 USD na osobu. Krajina hned za Limou nas velmi prekvapila - zmenila se v poust a dodnes se v ni pohybujeme. Na busovem terminalu v Piscu jsme si mezi soupericimi nahaneci vybrali toho, co umel dobre anglicky a nabizel hotel s peknou zahradkou. Jmenoval se Jose a stal se pozdeji nasim tour operatorem vypravy Peru 2006. Bylo mu 26 a byl to fakt sympatak, stale se smal a delal vtipky. Nicmene to, co slibil, dodrzel. Nasledujici den jsme s jeho agenturou vyrazili na ocean - lodi jsme obepluli pekne zblizka ostrovy Islas Balestas a pozorovali lvouny, tucnaky, kormorany a kolonie dalsich druhou ptaku. Cesta byla opravdu svizna, byla to vskutku rychlolod pro cca 20 osob. Videli jsme i slavnou Candelabru - zahadny obrazec na jednom pisecnem svahu. Odpoledne jsme navstivili peruanskou prirodni rezervaci Paracas. Uzasna poust podel oceanu s koloniemi pelikanu, ale ty jsme nevideli. Pak nas ale doslova unesl pohled na katedralu, coz byl skalni utvar vytvoreny oceanem na jednom z vysokych utesu. Vecer jsme meli zajisteny prejezd do mesta Ica /80 km, 1 hod/ a odtud do cca 4 km vzdalene jedine poustni oazy v jizni Americe - Huacachina. Jose nas stale doprovazel a jim vybrany hotylek mel vlastni bazen s palmami a nachazel se pod 100m vyskou pisecnou dunou. Na tu se Svetla rano vyhrabala a oazu vyfotila. S Josem jsme povecereli v typicke peruanske hospode a ochutnali mistni jidla - dobrota. Druhy den po noci v oaze jsme vyrazili radit na terennich bugatkach pro 12 osob do nitra pouste. Co s nami vyvadel ridic na doporuceni Joseho, bylo horsi nez horska draha. Parada ... S sebou jsme vezli take snowborady - sanboardy a na nich jsme pak sjizdeli vysoke pisecne duny. Moc rychle nam to neslo, ale budaty jsme se nechali vyvezt znovu nahoru a taky jsme zkusili jizdu brichem na prkne hlavou dolu - bomba. Nahodou s nami byli i dva Cesi od Velkeho Mezirici. Odpoledne jsme s Josem jeli do mistnich vinnych sklepu na ochutnavku mistnich vin a palenek. Tou nejznamejsi je Pisko - hrozne sladke, spis jako nejaky aperitiv. Vina jsou preslazena taktez, ale to je diky velkemu obsahu cukru v hroznech. Celkem jsme ochutnali 14 vzorku a v horku 30C to nebylo zrovna nej. Navecer jsme prejeli do dalsiho mesta Nazka - 120 km / 2 hod. Toto mesto je v srdci pouste a v jeho okoli se nachazeji slavne obrazce videditelne pouze z letadla. Tim jsme rano asi 35 min. brousili nad temito nevysvetlitelnymi dily Inku. Jsou opravdu dobre rozpoznatelne a hezke. Pak jsme si dali snidani a vyrazili na jeden z inckych hritovu. Davne kultury zde pohrbivaly metobou mumufikovani tel bez nohou, protoze takto upravena tela smotaly do polohy novorozence, zabalily do spousty dek a hader, protoze verily v prevteleni. Po obidku jsme pokracovali k dalsim pamatkam - na mistni vice nez dumyslene akvadukty se spiralovymi cisticimu vchody, ktere tu funguji dodnes od 3. stoleti. Pokracovali jsme i k dalsim obrazcum a ruinam incke pevnosti. Mimochodem nad mestem Nazka se nachazi nejvyssi pisecna duna na svete, jejiz vrchol je 2067 m. Jelikoz se leto dle Joseho dostavilo driv, je tu asi 30C, dusno, prasno, poustni zar. Sli jsme se tedy po tomto celodennim vyletu vykoupat do bazenu jednoho luxusniho hotelu, kde nam k lenoseni u bazenu donesli teply sendvic - dle vyberu - a napoje. Mezi ty se ale nepocitala voda, takze jsme si museli objednat neco z Cola-Fanta-Sprite. Hold voda je v pousti zlatem. A pro zajimavost - dnes byl v Nazce pravidelny mesicni den bez elektriny. Diky tomu netekla ani voda. Hned jak dopiseme tento mailik, tak nas ceka prvni celonocni prejezd do mesta Arequipa - cca 600 km, 12 hod., do nadmorske vysky z mistnich 500 m do 2600 m. Priste se ozveme snad bez vyskove nemoci. Zatim jsme zdravotne bez potizi. A vse je super a vychazi dle planu. Pro info - casovy posun je 7hod. Radek a Svetla" 21. září 2006: " Ahojky vsem, zdravime vas podruhe z krasneho Peru, ktere se nam libi cim dal vic. Po predchozim mailu nas cekala dlouha nocni cesta z Nazky do mesta Arequipa - pod sopkami vice nez 6000m vysokymi, z nichz nejdominantnejsi je kuzel spoky El Misti. Mesto je druhe nejvetsi v Peru s cca 1 mil. obyvatel, polozene asi ve 3000 m n.m., tudiz velmi casto je suzovane zemetresenimi ci erupcemi. Naposled tomu bylo v roce 2001, kdy byla srovnana se zemi vetsina mesta. Vlada tenkrat na Arequipany udelala docela slusny podfuk a prohlasila silu zemetreseni na 6.9. Pri prekroceni 7 procentni hranice by totiz musela vsem obyvatelum poskytnout jednorocni danove prazdniny, vcetne vody a elektriny zdarma. Okolni staty napr. Bolivie ale namerily 8.5. Jeste k te ceste nocnim busem - takovy luxus jsme v busu jeste nezazili: sedacky 1m siroke, kozene s polohovanim do polohy temer horozontalni s podstavecem pod nohy, s odstupem 1.5m od predchozich sedacek a zase se stewardem, obcerstvenim a teplou dekou. Misto 12 hod. jsme to prosvisteli za 9 hod., coz ale znamenalo, ze na nas na nadrazi nikdo necekal. Po hodine jsme to zacali urgovat a konecne se dostavila mamimka nasi nove NEOCHOTNE operatorky Katty, ktera neumela anglicky, ale naznacila nam, ze Katty jeste spi. Odvezla nas tedy do rodinneho hotylku kousek od centralni plazy. Ubytovani nic moc, ale meli jsme hned snidani. Milostiva Katty se nam ukazala az vecer, kdy zacala organizovat nasledujici dvoudenni vylet do kanonu Colca - tesne druheho nejhlubsiho kanonu na svete. Pres den jsme meli dost casu si prohlednout mesto, ktere je opravdu velice pekne. Zacali jsme na namesti lemovanem kolonialnimi domy a centralni katedralou. Odtud jsem pokracovali do vyhlaseneho frantiskanskeho klastera Santa Catalina, coz je de facto mesto ve meste - prochazeli jsme se jeho ulickami skoro 2 hodiny plni krasnych dojmu z objevenych malebnych zakouti. Pak jsme sli vstrict dalsi velke atrakci - muzeu s 500 let starou mumii holcicky Joanity, kterou nasli v dokonalem stavu /vcetne kuze, vlasu, nehtu, zubu, vnitrnosti/ v roce 1995 horolezci z USA v ledu pod vrcholem jedne z mistnich sopek. Tato ledova Joanita je nejlepe zachovanou obetni mumii nalezenou v Americe. Lezi v trojitem prosklenem mrazaku a je to dost desivy pohled. Byla to ritualni obet Inku bohum hor, aby odvratili prirodni katastrofy. Na odpoledne jsme si zakoupili vylet po okoli mesta a navstivili jsme radu zajimavych mist: rozhlednu na mesto s panoramatem sopek se snehovou cepickou, kolonialni dum, mlyn na mouku a mineraly s horozontalnim vodnim kolem, farmu s lamami, vikuneni a alpakami... Po veci - typicke arequipsku kuchyni /polevka s morskymi plody,lami steak/ - jsme sli brzo spat a pripravit tak sily na nasledujici vylet do vice nez 5000m n.m. Rano jsme meli mensi debatu s Katty o zajisteni nasi cesty dale k jezeru Titicata. Vubec se ji do toho nechtelo, ackoli to byl jeji ukol. Vylet zacal s mensim zpozdenim cca 30 min., kdy nas vyzvedl Chavier /s velmi dobrou anglictinou/ a ridic Carlos /hrajici si na zavodnika/ a zacali jsme stoupat do hor. Nedjdriv jsme se zastavili pro nakup nezbytnych pomucek - potravin z koky. Zasobu jsme si udelali slusnou: samotne listy koky, bonbony i susenky z koky. Ted uz jsme tedy mohli pokracovat po krasnych asfaltkach a pak v kanonu po prasnych cestach. Cesta cca 200 km trvala 5 hodin i s ruznymi zastavkami. Na jedne z nich jsme si dali koka caj - neni to spatny, proste bylinny caj. Hlavne jsme ale ocenovali krasnou okolni krajinu, projizdeli jsme prirodni rezervaci s divoce zijicimi vikuneni a strasne zlastni vegetaci. Krajina se totiz zcela zmenila - z nehostinne pouste do travnate pampy. Cilovou stanici bylo mestecko Chivay na nejvyssim miste kanonu Colca. Po ubytovani jsme se jeli nalozit do mistnich, 3 km vzdalenych, termalnich pramenu. Bylo to zuzo a bajecny relax ve vode s 30C a okolni teplotou ani ne 10C. Vecere byla zajistena spolecne pro nas cely minibus - 13 lidi, z toho 2 sympaticti Cesi. Behem vecera se tancilo s mistnimi indiany za doprovodu zive hudby. Radek si dal jako predkrm masove kulicky prelite omackou z mistnich zrnicek /tech meli na trhu asi 20 druhu/. Svetla mela typickou varenou bramboru, tentokrat s rajcaty. Jako hlavni chod steak z alpaky a lamy. Zakusek byl z jablek jakoby jablecny kolac. Nasi kolegove Cesi meli ale smulu pri vyberu jidla, protoze to jejich chutnalo jako mydlo - ale asi mozna diky nejake mistni cenene byline. Druhy den nas vzbudil majitel hotylku v 5.15 hod., zahnal nas na snidani a v 6 hod. se vyrazelo podel kanonu Colca na bod, ze ktereho se pozoruji kondori. Jeste jsme vsak meli zastavku ve vesnici Yanque, kde na nas na namesti pred kostelikem cekal soubor indianskych tanecniku a take vsudypritomne indianky v krojich prodavajici vselicos z vlny lam a alpak. Na misto ke kondorum jsme dorazili po 8 hodine, ale cesta byla vic nez uchvatna - hluboky kanon reky a po jeho svazich terasovita incka policka. Bomba!!! Kondoru jsem videli par, jsou fakt mohutni a rozpeti kridel 3 m nezaprou. Majestatne se nad nami vznaseli ve vstoupavych proudech vzduchu. Pak uz jsme jeli zpet tou samou cestou s kratkou zastavkou na obed a do Arequipy jsme dorazili po 16 hod. S Katty konecne vypadlo, ze nam zajisti listek na nocni bus k jezeru Titicata /6hod./, ale na busovy terminal se budem muset dopravit sami. Ted uz hura na vecu... Radek a Svetla PS: Vyskova nemoc nas zatim miji, ale v tech 5000m na vyhlidce se moc dobre nedychalo. Jezero Titicata je taky dost vysoko cca 4000m, tak uvidime, jak dopadnem." 4. října 2006: " Ahojky vsem, uplynul dalsi tyden, ted uz treti, takze nasledujici zprava bude zaroven i posledni. Za par hodin totiz nasedame do letadla smer Madrid plni skvelych zazitku. Ale jakych? Opustili jsme vas pred cestou z Arequipy di Puna. Byla to fakt sila. Katty se snad opravdu mstila - v nocnim autobusu jsme stravili celkem 6 hodin, ale to v dokonale lednicce - bylo tam tak sotva 5 C. Navic to byl ten nejlevnejsi mistni linkac, takze zadne deky, zadny servis, podavani snidane atd. Navic meli polamanou klimatizaci, takze misto tepla tam usilovne foukali zimu. Uz pred samotnym nasednutim jsme meli spatny pocit, protoze pristaveny autobus naseho prepravce asi 10 min. pred odjezdovou dobou odjel a zadny novy neprijizdel. Asi po 15 min. dojel jiny, ale zas do nej nikdo nenastupoval, nikdo neumel jinak nez spanelsky. Nicmene skoro s hodinovym zpozdenim jsme nasedli a zacali mrznout. V Punu - nasi cilove stanici, coz je mesto na brehu jezera Titicaca - nas mel cekat dalsi operator Alberto. Pred odjezdem jsme se mu dovolali a slibil, ze pocka. Nicmene si popletl p.m a a.m., takze nas nikdo ve 4 hodiny rano necekal. Dali jsme mu asi 30 minut a zavolali mu. Velmi ochotne, ackoli jsme ho vzbudili, pro nas do 15 min. dojel a omluvil se za spleteni prijezdoveho casu. Jeho hotylek byl fajn, pobliz centra /cca 10 min. chuze/, predevsim proto, ze mel elektricka kaminka. Ta jsme hned nazhavili a Svetla se zacala zahrivat v teple sprse. Po kratkem spanku jsme ranu posnidali - bohata snidane zalozena jako vzdy na pecivu, slanem maslu, marmelade, caji, kave, dzusu. Na tom se snad vsechny hotely v Peru dohodli - jen meni pocet peciva, vyber caju atd. My si dost casto davame koka caj, jako nas bylinkovy caj. Prohlidka mesta Puna nas mile prekvapila, meli jsme z mesta skvely dojem, zapusobilo na nas vic nez Arequipa, jejiz klaster je v Unescu. Fakt prijemne, ciste mesto - taxikem jsme vyjeli na jeden z okolnich kopcu s vyhlidkou ve vysce pres 4100m /samotne jezero Titicaca je cca 3800m/. Na tomto kopci je velka socha kondora, jejich nejuctivanejsiho zvirete. Vyhled - doslova pohadka: nadherne modre, obrovitanske jezero se spousty clenitych ostruvku, modra obloha, bile mracky, mesto na okolnich svazich kopcu. Jelikoz tady uz neni oblast sopek a zemetreseni, domy jsou opravdu domy - dvou i viceposchodove. Dolu jsme slezli po premrstene bohatem schody na peruanske pomery. Hold vlada obcas zainvestuje presprilis do nepodstatnych veci pro mistni obyvatele. Odpoledne jsme meli pres Alberta domluveny vylet do 30 km vzdaleneho mesta Sillustani, kde se nachazeji vysoke incke pohrebni veze. Zde totiz Inkove pohrbivali ne do hrobu, jak jsme videli drive, ale az do 15m vysokych kamennych vezi. Opet mrtve telo stocili do polohy plodu a nasmerovali na vychod - verili totiz v prevteleni v dalsim zivote. I kolem tohoto navrsi s hroby byla dalsi jezera - hold si Inkove dokazali vybrat malebna mista. Naseldujic dva dny jsme meli v ramci naseho voucheru plavbu po jezeru Titicaca s navstevou nekolika ostrovu. Nejdrive jsme zakotvili u dodnes obydlenych plovoucich ostrovu Uru - pruvodce nam vysvetlil, jak ostrovy stavi, jak jsou stare atd. Vyklad byl moc zajimavy. pak jsme smerovali k ostrovu Amantani, kde jsme byli rozdeleni do jednotlivych rodin, ktere se nas ujalz a u kterych jsme i spali. Dali nam mistni jidlo /paradoxne tu neji ryby, ackoli je zivi rybolov/, pak byla siesta a v 16 hod nas odvedli na seradiste vsech clenu nasi vypravy a zacali jsme stoupat na vrchol ostrova, kde jsme cekali na zapad slunce. Pak nasledoval sestup dolu, vecere opet v nasich rodinach a prevleceni do jejich kroju jsme vyrazili na spolecny vecirek vsech rodin, kde jsme vzajemne tancovali. Fotkyvam to potvrdi. Otec nasi rodiny znal Ceskoslovensko, nevime jak, mluvil jen kecuansky, ani ne spanelsky, ale reagoval s usmevem na tvari. Druhy den jsme odpluli na dalsi ostrov Taquile, ten byl moc hezky. Ostrov jsme presli napric, lod na nas cekala v kotvisti na protejsi strane. No a po obidku v mistni restauraci /nebylo v cene, menu 12 solu - 4 USD/. I tento den bylo nadherne pocasi a jezero Titicaca je opravdu svoutyrkysove modrou barvou a mnohymi ostrovky uchvatne. Dalsi den nam Alberto koupil listky na bus do Cusca, nepodivali jsme se na ne poradne, a kdyz jsme dorazili na nadrazi, rekli nam u prepazky, ze to jsou listky na vcerejsi den. Bylo asi 15 minut do odjezdu, tak jsme v rychlosti volali Albertovi, aby se s nimi domluvil spanelsky. Okamzite dojel a koupil nam listky na jiny bus - jak si to s nimi pak vyridil, cert vi. Cestu sjem yvolili radeji pres den, abychom po predesle zkusenosti tak nemrzli. Krajina byla hezka, nebylo treba litovat ztraty casu - jelo se asi o 2 hodiny dyl, staveli jsme bv kazde dire - celkem busem 8 hodin. V Cuscu nas cekala dalsi operatorka, nacekala se, protoze tam byla vcas. Cusco je krasne mesto, s nadhernymi kolonialnimi domy po Spanelich - typicke tu jsou drevene bohate vyrezavane balkonky natrene vetsinou na modro. S bilymi zdmi budi mesto cistounky dojem. Nasledujici den sjme si ho prohlidli, bohuzel za jemneho deste, zacina obdobi destu a dopoledne jeli na vylet po 4 blizkych archeologickych inckych nalezistich. A pak to prislo: nasledujici rano ve 4 hodiny nam zacal 5denni trek Salcantay k Machu Pichu. Nase skupina byla 11 clenna /4 Izraelci, 4 Australanky, 1 USA/, 1 pruvodce, 2 kuchari, 4 muly, 1 kun a 2 konaci. Kuchar varil perfektne, jidlo bylo bohate, vcetne teple ovocne stavy na uvod, polivky, hlavniho chodu a caje, nkedy i zakusku. Nicmene Radkovi bylo pocinaje druhym dnem vecer z neceho spatne tak, ze pak den nic nejedl, pak uz trochu, ale na Machu dorazil - oslaben, ale zvladli jsme to. Trek byl narocny: za 4 dny jsem usli 98 km a pak paty den k a po arealu Machu Picchu asi 13 km. K tomu nadmorska vyska - pohybovali jsme se od 1500m do 4600m, coz bylo nejvyssi sedlo, pres ktere jsme sli - umistene pod ledovcem Salcantay. Prvni den nas dovezli mistnim linkovym busem do vesnice Mollepata 3000m a zacali jsme stoupat do taboriste pod Salcantayem v 3800m. Nejdriv to bylo prasnou cestou, pak ale pruvodce volil radu zkratek, coz byly strme se drapajici snad jen kozi stezky. Tu cestu, kterou jsme sli 4 dny, dokazou pri mistnich zavodech domorodi pruvodci urazit za 9 hodin, ale pry pri tom bezi. Nas to zvladl za 9.5 hodiny a s nami chtel asi trenoval, proto nas tahal vsemoznymi i nemoznymi zkratkami. Nicmene prvni den jeste sel, v taboristi bylo vic nez chladno, rano byla na trave jinovatka. Druhy den zacalo ocekavane peklo - vsichni o tom dopredu mluvili jako o njehorsim dni a byla to pravda. Zacalo strme stoupani do ledovcoveho sedla v 4600m, prakticky zadna cesta, jen kameny a mulami vyslapana stezicka poseta nescetnymi hovny. Cestu, kterou by clovek v normalni nadmorske vysce zvladl hrave za 1-2 hod., jsme sli 5 hodin, temer bez delsi pauzy, jen s prestavkou na nadechnuti se. Kysliku tam opravdu moc nebylo a clovek asi po 5-10 krocich mel pocit nedostatku vzduchu. Prochazka to ale byla krasna, ledovy Salcabntay byl krasne nasviceny slunickem. Nahore na sedle zacalo snezit, spis drobne kroupy, tak jsme ani necekali a zacali schazet. Sestup byl do 2500m a trval dalsich 5 hodin, ale byla pauza na obed. Krajina se zmenila: z holych horskych velikanu se staly kopce porostle dzungli a oteplilo se. Po dojiti do druheho taboriste zacalo huste lit, ale stany uz staly, tak jsme v nich mohli pockat na vecu. Treti den jsme dale dzungli sestupovali az do mesta, ktere znicilo zemetreseni pred 6 lety. Byla i moznost zde navstivit mistni termalni prameny a vsudypritomny pot smyt. Nicmene Radek nebyl stale v kondici, tak jsme radej odpocivali. Ctvrty den rano zacalo bolet bricho jeste jedne Australance. Tura zacala vyjimecnym zazitkem: dravou horskou reku jsme prejeli na visutem lanovem voziku. Den to mel byt snadny - po rovine, ale stoupali jsme proti proudu reky asi 10 km a pak dalsich 10 km po kolejich inckeho vlaku. Prazce vidime zive jeste dnes. Cilovou stanici 4. dne byl hotel v mestecku Aqua Caliente pod Machu Picchu. 5. den - klicovy: pruvodce nas mel probudit ve 4.30 hod., ale neudelal to. Spal na pokoji tak opily, ze ho nemohl nikdo probudit. Mel nase listky na Machu. Meli sjme ale stesti, protoze pruvodce druhe skupiny se doslova ztratil i s listky. Nakonec naseho pruvodce vzbudili kuchari a vyrazili jsme: marodni busem, jini pesky asi 2 km po rovine a pak po 3000 schodech na vysnene Machu. Vsechny utrapy vsak staly za to. Prvni pohled na areal Machu byl bomba. Usvit slunce sice nebyl videt, ale valejici se mlha dodavalo kouzelnou mytickou atmosferu. Pozdeji i vylezlo slunko a cele Machu jsme mohli dokonale projit s vykladem naseho pruvodce. Svetla pak jeste vylezla na ten protejsi kopec, znamy z pohlednic. Plni nadsenych dojmu jsme se ve 13 hodin zacali navracet do Aqua Caliente - opet busem ci pesky. Svetla uz schody nemohla ani videt, byla jedina, kdo je sel tam i nazpet pesky. Ve msetecku jsme dostali listky na vlak zpet do Cusca, pruvodci jsme ale za ranni nezodpovedne zmatky nedali zadne spropitne. Druhy den v Cuscu jela Svetla do posvatneho inckeho udoli na 3 incka naleziste, Radek potvrzoval letenky, menil penize a zcela se konecne zotavil. Vecer sjem sli na hodinove tanecni predstaveni folklornich tancu a vecu. Nasledujic den jsme uz leteli z Cuca do Limy, ubytovali sjem se tentokrat v jine ctvrti - Miraflores - coz je luxusni ctvrt. Na doporuceni taxikare a po usmlouvani ceny z 35 na 25 USD jsme se ubytovali v penzionu, jehoz majtelka je vnuckou velvyslance Peru v Ceskovensku v 60. letech. I jei tatinek jeste umi neco cesky. Nas posledni den v Lime jsme prochazeli dalsi luxusni ctvrti po spanelich s nadhernymi vilami - predvalecny prepych. Posledni obidek byl taky vynikajici - mistni jidlo je bajecne. Tak, tot vse, vecer odlitame Iberii do madridu, kde opet stravime jednu noc v hotelu, ktery je v cene letenky. A pak se uz uvidime, navidenou .... Radek a Svetla