1. - 4. prosince 2006
Nejprve pár fotek:
A je to tady. Konečně zase vyrážíme na cesty. Tentokrát je naším cílem Jižní Korea. Na ruzyňském letišti začínáme - jak jinak - v salonku nějakým tím panákem. V Duty Free kupujeme litrovku Green Label, jako důležitou součást lékárničky. Jako vždy vyrážíme nalehko, jen s malými batůžky do města... Přilétáme na letiště Incheon. Naším prvním úkolem je najít ubytování. Naštěstí je na letišti přepážka s turistickými informacemi, kde po chvíli diskusí dostáváme adresu nejlevnějšího hotelu z nabídky. Sedáme do autobusu č. 602. Vytoupit máme na zastávce Jongno 6-ga, problémem je trošku odhadnout, která zastávka by to mohla být, ale naštěstí má většina zastávek v centru kromě korejského také anglický název a tak první část cesty zvládáme dobře. Dále si již musíme vzít taxíka, ale jak se později ukazuje, hotel již odsud není extrémně daleko, ale najít by šel dost těžko. A už jsme tu - Young Bin Hotel. Hotelový pokoj vypaá pěkně, i když celý hotel má již nejlepší léta za sebou. Po chvíli odpočinku vyrážíme do města na večeři. Hotel se na chází ve čtvrti Dongdaemun a všechny okolní ulice se každý večer mění na ohromné tržiště pod otevřeným nebem. Všude jsou mraky pouličních stánků, ve kterých si lze vybrat spousta rozličného jídla, někdy však dost exotického. Např. zde prodávají jakési malé vařené škebličky, okolo stánku to smrdí minimálně na dvacet metrů naprosto neuvěřitelným způsobem. Po půlhodinové procházce nacházíme užasnou lehce zastrčenou restauraci a jdeme dovnitř. Nejprve nás pozdraví korejská servírka, ukloní se a vede nás k našemu stolu. Stoly jsou na jakýchsi vyvýšených pódiích, je nutné se nejprve zout, u nízkého stolu se sedí na zemi na měkých polštářcích. Obsluha nemluví anglicky, přesto si však dokážeme vybrat rybu, každý jinak upravenou. Za chvíli nám začínají nosit na stůl nepřeberné množství různých mističek, ve kterých je různá zelenina, čerstvá nebo naložená, občas ani nevíme, co by to mohlo být. K pití nám přinášejí zelený čaj a za chvíli jsou tu i naše ryby. Radek ji má v mističce s jakousi červenou ostrou omáčkou, moje vypadá jako grilovaná. Vůbec netuším, jak mám rybu hůlkama jíst, jsou to dvě velké půlky ryby. Po chvíli snažení, při kterém nás pozorují dvě mladá děvčata od vedlejšího stolu a neustále se hihňaj a mávaj na nás, přichází servírka, něco na mně mumlá, odchází a za chvíli se vrací s velkýma nůžkama, kterými mi rybu krájí na drobnější kousky. Pánbů zaplať. Za chvíli děvčata od vedlejšího stolu platí, mávají na nás a dávají nám každému bonbón. Po večeři se ještě procházíme městem a jdeme spát, máme za sebou náročnou cestu. Ráno vstáváme poměrně brzy, protože nás dnes čeká výlet do DMZ - demilitarizované zóny. Výlet jsmeobjednali včera v turistické kaceláři, a tak nám ráno volají z recepce, že na nás čekají. Před hotelem nás nakládají do malého minibusu-dodávky, kde kromě nás už je jeden pár a postupně projíždějí městem, čas od času zastaví u nějakého hotelu a pokaždé k nám přistoupí několik dalších lidí. Když je minibus plný, vyrážíme na sever za město, jedeme kus po dálnici a přijíždíme k prvnímu check pointu, po kontrole pasů pokračujeme dále. Postupně projíždíme následující zajímavosti:
Freedom Bridge ("Most svobody")
The 3rd Tunnel ("Třetí tunel") - tento tunel byl objeven v říjnu roku 1978, na hranicích se Severní Koreou, pouhých 44 km od Soulu. Tento tunel je dlouhý 1 635 m, vysoký 1,95 m a široký 2,1 m proniká v hloubce cca 73 m pod zemí 435 m za Demarkační čáru. Tímto invazním tunelem by bylo možno dostat do Jižní Koree jednu celou divizi za hodinu včetně výzbroje.
Dora observatory - odtud je možné vidět daleko na území Sverní Koree - kromě Panmunjeomu v DMZ je možné vidět i "vesnici propagandy" a rozsáhlé farmářské území.
Dorasan Station ("vlaková stanice Dorasan") - Severní i Jižní Korea - se dohodly, že propojí obě země dálnicí i vlakovou tratí a na základě této dohody byla postavena mj. i tato moderní vlaková stanice, která však neslouží svému účelu a čert ví, jestli (a kdy) vůbec sloužit bude.
Na území DMZ se může fotit a natáčet jen na přesně definovaných místech. Např. na Dora observatory se fotit nesmí, ale venku je před betonovou zdí nakreslena tlustá žlutá čára, cca 2 m od kraje. Fotit se smí až za touto čarou, takže je možné vyfotit velkou část území Severní Koree, ale nelze vyfotit ani kousek DMZ. Toto pravidlo je nekompromisně kontrolováno vojáky.