Neděle 15. října 2006 - Vavřinecký potok - a je tu zase voda...
Teda fakt se mi nechce, ale co se dá dělat... Nakonec to bylo super, nebyla moc zima, nebyla to žádná divočina a Toušickou kaskádu nakonec sjel kromě nějakého kajakáře jenom Jirka s Petrem... Video zde
Příště bych jel zas...
SNB, Soelden - 17. - 20. listopadu 2006
Mike Horn_video
Freedown Avalanche Camp, Jasná, SK - 2. - 4. března 2007
Účast na tomhle campu vymyslel už loni Reda s Jirkou P. Loni se camp zrušil z důvodu automobilové havárie instruktora. Účast na poslení chvíli ruší Reda a vzápětí i Jirka, no co se dá dělat, už se těším, až zas chlapci něco vymyslej...! Každopádně to stálo za to!
Fotky zde
Salza – 27. – 29. dubna 2007
Byla druhá polovina dubna a blížil se termín pravidelné jarní výpravy na Jizeru, kterou jsme v tomto nebo velmi podobném termínu jeli mnohokrát. Vzhledem k velmi teplé zimě a nedostatku sněhu s obavami sledujeme počasí a doufáme v zázrak, jinak na Jizeře nebude dost vody. Zázrak se samozřejmě nekoná a tak pár dní před samotným víkendem volá Jirka a říká, že pojedeme na Salzu. Proč ne, Salzu jsme ještě nikdy nejeli a tak samozřejmě souhlasím...
Nakonec nás jede osm. V pátek vyrážím kolem druhé z Bratislavy směrem na Prahu, den celkem pěkný a tak se už moc těším... O necelou půl hodinu později za sebou vidím policejní majáky a už je to tady zas – zastavují mě a platím 2 000,- Sk za blbých 159 km/hod (!!!). Zbytek cesty se už krotím, v pohodě přijíždím do Prahy, balím neoprény, spacák a karimatku a fičím vyzvednout Petra a Pepu na Ohradu. Před šestou vyjíždíme, Praha je ale totálně ucpaná, nějak se nám podaří prokličkovat ale radši jedeme ven z Prahy po staré Jesenické. V Táboře se zastavujeme na nákup proviantu, pak kousek za Táborem ve vesnici Choustník vyzvedáváme jednu loď (Pepy) a zároveň dostáváme pozvání na rychlou večeři (výborný chleba se šunkou – už jsme fakt měli hrozný hlad. Na cestu dostáváme s Pepou frťana (bude řídit Petr) a kromě lodě ještě hromadu piv. Slušně vybaveni tedy vyrážíme k hranicím, kde už na nás pár hodin čekají Plzeňáci – Abé, Jiřin a Dědek. Během několika minut přijíždí Jirka a hned po něm i Libor. Kupujeme dálniční známky a před půlnocí přejíždíme hranice a míříme na jih za dobrodružstvím...
K Salze přijíždíme někdy po druhé hodině, všude je hrozná tma a my nemůžeme najít kemp. Chvíli hledáme a nakonec se rozhodneme utábořit na nedaleké loučce. Rychle lezeme do spacáků (my teplomilové ten spacák strkáme do stanu) a jdeme chrnět. Neuběhne však ani deset minut (což však nebrání tomu, aby někteří z nás nestihli začít zařezávat) a přijíždí nějaké auto, bliká maják a někdo něco vyřvává německy. To snad ne – jsou to policajti...! Dokonce umí česky větu: „Poď cem”. Lezeme ze spacáku, policajti vypadají dost drsně, chtějí doklady a otevřít kufry u aut, když jim ale vysvětlujeme, že jsme vodáci a že jsme dorazili v noci a nenašli kemp a když jim to potvrzjí plné kufry lodí, pádel, neoprénů, helem, vest a jiné výzbroje, trochu se uklidňují a lámanou angličtinou nám vysvětlují, že se tam občas krade a tak si musí dávat pozor. Vysvětlují nám, že se tam takhle spát nesmí, ale ať už tam prý zůstanem do rána. Ještě si opisují SPZ-ky a loučí se s námi.
Nad ránem je dost kosa, vstáváme, děláme snídani, sluníčko osušuje stan, balíme a vyrážíme...
Cestou vidíme nějaký kemp, tak se ptáme, jestli se tam dá přespat a odkud se dá Salza jet. Není prý moc vody a tak se dá jet jenom kousek nad Wildalpenem. Jirkův původní záměr jet asi 40 km se tedy nekoná... Necháváme tedy jedno auto s věcma na převlečení na příhodném místě pod Palfau, kde plánujeme večer končit a kde je taky nějaký kemp a budeme tam tedy moci v pohodě přespat. Pak jedeme nad Wildalpen a na jiném příhodném místě zastavujeme – vypadá to, že tohle bude náš start. Vybalujeme lodě – máme tady jedno Rio, Yukon, Pálavu a Orinoko. Chceme taky vyzkoušet jednotlivé lodě a domluvit se, které vezmeme sebou v létě do Kanady. Máme asi tři pumpy, ale každá má jinou koncovku – stejně jako lodě a tak máme trošku problém je nafoukat. Taky nám nepřibalili sedačky k Riu a tak dělá Jirka provizorní z řemenů, nakonec zjišťujeme, že jsme měli sedačky pod lodí, ale už to neřešíme a vyrážíme...
Já jedu s Liborem, Petr s Pepou, Jirka s Abém a Dědek s Jiřinem. Je poměrně teplo (asi stokrát ve srovnání s tradiční Jizerou) a tak na sebe bereme jenom neoprenové kalhoty, vršky necháváme v autech. Řeka Salza je neprosto úžasná, prvních pár kilometrů je velmi snadných, ale ta nádherná příroda a průzračná voda v nás vyvolává neskrývané nadšení. Máme sebou pár piv, ale nakonec se ukazuje, že jsme jich do lodí nevzali dostatek. Cestou potkáváme poměrně dost lodí, většina jsou ale češi... O pár kilometrů níže voda začíná proudit trošku více, obtížnost je tu WW3, takže kromě nádherné přírody nás to ještě občas trošku pohoupá... Někteří nadšenci se rozhodují si tuto nádhernou řeku vychutnat co nejvíce a tak některé peřeje absolvují canyoningovým stylem, ted ne na lodi. Občas si prohodíme lodě, abychom si je všechny prozkoušeli. Faktem je, že je na tuhle vodu malinko nešikovná, Do Kanady bychom chtěli vzít Yukony nebo Ria.
Někdy odpoledne zastavujeme na „oběd”, každý má něco a tak to dáváme dohromady a každý sní něco, jen pivo je již poslední pro všechny...
Po příjezdu do kempu (máme za sebou cca 25 km) se převlékáme, jedeme ještě nahoru pro zbývající auta, sušíme věci a večeříme. Pak děláme ohýnek a postupně odpadáváme a jdeme spát...
Ráno po snídani odjíždí Libor zpět do Čech, Plzeňáci se už na další plavbu necítí a tak zpět na vodu vyrážíme jen ve čtyřech. Máme méně času a tak jedeme o něco menší kus. Cestou ještě zastavujeme u zhruba pětimetrového skokánku a skáčeme z něj do řeky. Jsou tu borci, kteří to skákají i v kajacích, jedno jestli držkou nebo zádama dolů na placáka...
Cesta trvá výrazně kratší dobu než včera, před koncem ještě vyvoláme lehkou „námořní” bitvu a všichni končíme ve vodě. Máme za sebou cca 10 km. Ač je nám to líto končíme - balíme lodě a vyrážíme zpět ke svým domovům. Já přímo na Bratislavu přes Vídeň, ostatní na Prahu.
Na Salzu je to o něco dále než na Jizeru, ale já bych tedy příští rok jel radši sem – nádherná příroda, čistá voda a výrazně větší teplo...
23. srpna 2007
Tato záležitost je staršího data, ale kluci se o ní bavili na vodě a já ji našel na zlatokopeckých stránkách:
Jirka dělá eskymáka s kanoí
12. - 13. dubna 2008
Po dlouhé době zase v Soeldenu na ledovci. Kromě Davida, Přemy, Oťase, Míši a dalších klasiků tentokráte i s Redou...
5. - 8. května 2011 - Chorvatsko, Bosna - řeky Vrbac, Una, Zrmanja a Mrežnica
S Jirkou, Péťou a Honzou vyrážíme s Denali na vodu do Chorvatska a Bosny
Fotky na FB