Zpět

SRÍ LANKA - říjen 2004 - Martina a Ondra Den 1 V 10.15 hod odlétáme linkou Air France do Paříže, kde musíme přejet autobusem na terminál 1, odkud odlétají letadla společnosti Srí Lankan. Řeším tady ještě nějaké pracovní záležitosti a jsem rozhodnut telefon vypnout a zapnout ho až po dovolené. Přestože máme stand-by letenky, jsme rovnou odbaveni a dostáváme palubní vstupenky. Letadlo Airbus A340 je poloprázdné. Let probíhá bez potíží, jídlo je vskutku chutné, zato Srílanské pivo Three coins nestojí za nic. Chvíli koukám na filmy a pak už většinu letu prospím. Po příletu si ručičky na svých pomyslných hodinkách posouváme o 4 hodiny dopředu. Pasová kontrola probíhá bez problémů, do pasu automaticky dostáváme 30-ti denní vízum. V hale měníme 150 USD na rupie v kurzu asi 101,9 rupie/USD. Z haly jdeme přímo rovně, procházíme velkým davem místních lidí stojícím frontu na vstupenky na letiště, hned se na nás lepí taxikáři a nabízejí nám své služby, nicméně jsme dost neoblomní, rozhodnuti jet do Colomba autobusem č. 187. Hned na konci "nástupiště" stojí malý klimatizovaný autobus a ejhle, ona je to naše 187. Nastupujeme do autobusu, který se postupně zaplňuje a za chvíli odjíždíme. Cesta do Colomba stojí asi 40 rupií/os. Cestou autobus každou chvíli zastavuje, kromě řidiče je zde ještě naháněč, který každou chvíli vykřikuje ven z autobusu "Colombo, Colombo" a kasíruje nově příchozí cestující, postupně zase někteří cestující vystupují. V Colombu postupně vystupují skoro všichni, naháněč se nás ptá kam jedeme, říkáme že chceme jet do Dambully a tak nás jako úplně poslední dováží na jedno z několika místních autobusových nádraží, že kterého odjíždí autobusy do Dambully. Na nádraží se ptáme jakéhosi chlapíka v kukani, odkud a kdy odjíždí autobus, on říká, že je to autobus č. 15 a pojede asi za hodinu v 8.30 hod. Házíme na zem bágly, kupujeme v nedalekém okénku balenou vodu za 50 rupií, odoláváme nájezdům postižených žebráků, kteří na nás vytahují své zkroucené a postižené údy. Autobus přijíždí relativně načas, nejdřív máme drobné nedorozumění s naháněčem, který tvrdí, že autobus do Dambully nejede, ale pak za námi přichází a říká, že vlastně jede (75 Rs/os). Sedáme tedy do neklimatizovaného autobusu, všude jsou otevřená okénka, ale během cesty nám nějak extrémní teplo není, zvlášť v závěru, kdy přijíždíme do podhůří. Asi po třech hodinách je krátká zastávka, venku prší, místňáci si jdou na dlabanec, my čekáme v autobuse. Po necelé další hodině cesty přijíždíme do Dambully. Venku pořád prší a tak si bereme tuk-tuka (zde tomu ovšem říkají "three wheels" - pravdou je, že místní tuk-tuky nemají tak charakteristický zvuk jako v Bangkoku), domlouváme cenu na 100 rupií a jedeme do Chamara Guest housu, který jsme si našli v našem průvodci Lonely Planet (LP), bez kterého se na cestu vydáme jen zřídka. Cena by podle LP měla být 825 Rs, ale pán po nás požaduje 950 a nějak nemáme sílu mu po skoro 24 hodinovém cestování odporovat. Pokoj je vcelku čistý, takže si dáváme sprchu, objednáváme večeři a jdeme se podívat do nedalekých jeskynních chrámů, které jsou jediným turistickým lákadlem této šedivé a nezajímavé vesnice. Vstup je pro místní zdarma, pro cizince za 500 Rs/os, lístky se kupují zezadu první budovy vedle chrámu s ohromným Buddhou. Po krátkém výstupu po schodech s opicemi jsme nahoře, před vstupem do komplexu se musíme zout a nechat si zkontrolovat vstupenky. Přestože prší je procházka naboso vcelku příjemná. Celý skalní chrám má 5 místností ve kterých jsou nástěnné malby a desítky soch Buddhy v různých velikostech a pozicích. Za hlídání bot necháváme "hlídači" 20 Rs, pán stihnul během naší nepřítomnosti všechny boty přerovnat, takže je nacházíme úplně jinde než jsme je nechali. Cestou dolů pozorujeme opice, vracíme se do Guest housu, kde ještě chvíli odpočíváme před večeří. K večeři nakonec nemáme Rice&Curry, jak jsme si objednali, ale kuře s Basmati rýží - pan domácí nám vysvětluje, že nakonec naši objednávku změnil, protože je den otců nebo co, a on objednal pro celou rodinu - tím pádem i pro nás - speciální menu (po 320 Rs + 125 Rs pivo Lion). Jídlo není špatné, ale že by to byla nějaká výjimečnost nám nepřipadá, brouka v rýži ignoruji. Po večeři padáme do postele, zjišťujeme, že naše redukce do zásuvky je nám k ničemu, stahujeme moskytiéru a za chvíli chrníme až se mravencům klepou kolena... Den 2 Snídáme tousty, marmeládu, čaj a ovoce (160 Rs), bágly necháváme v Guest housu s tím, že po našem návratu kolem poledne nám pan domácí stopne autobus do Kandy. Jdeme do centra Dambully, odkud jezdí autobus do Sigiriye, cestou si bereme tuk-tuka, jehož řidič nám nabízí, že nás do Sigiriye vezme, počká na nás, a pak nás odveze zpět do hotelu za 500 Rs. To nám přijde docela slušné, vzhledem k času, který ušetříme a tak přijímáme. Sigiriya je vzdálená asi 22 km, cesta trvá asi 45 min. V pokladně kupujeme vstupenky po 15 USD, odmítáme služby průvodců (máme LP a Martina tady navíc už jednou byla). Nejdříve procházíme nádhernými vodními zahradami, pak stoupáme po příkrých schodech k nevelkému skalnímu převisu pod kterým se do dnešních dní uchovali fresky z 5. století. Panny se Sigiriye, které jsou zde namalovány jsou fakt slušný roštěnky... Děláme pár fotek bez blesku a stoupáme dále na poměrně velikou skalní plošinu s lvími tlapami, odkud začíná teprve pořádný výstup - nejdříve po schodech, pak po kovových schodech a plošinách. Nahoře je rozlehlá plošina se zbytky základů budov a vodní nádrží. Výhled do okolní krajiny je opravdu nádherný. Cestou dolů ještě míjíme jeskyni kobří hlavy, dole na parkovišti na nás čeká náš tuk-tuk a vyrážíme k zpět do Dambully. Daleko ovšem nedojedeme, tuk-tuk má nějaký defekt, řidič tvrdí, že závadu do 10 minut opraví, ale po čtvrt hodině je jasné i jemu, že to neopraví. Naštěstí jede kolem nějaký džíp s jeho známýma, tak odstavuje tuk-tuk a společně s námi jede do Dambully. Tam společně s námi nastupuje do tuk-tuka svýho kámoše a veze nás do guest housu jak slíbil. Tady se rychle dobalujeme, platíme domácímu, ten pak s námi jde na cestu, kde nám asi po čtvrt hodince stopuje autobus do Kandy, když nechá jeden projet s tím, že je pomalý. V Kandy přestupujeme na autobus do Hattonu, kam dorážíme chvíli před setměním, na autobus už to moc nevypadá, naštěstí na autobusovém nádraží stojí tuk-tuk, který nás po krátkém smlouvání bere za 500 Rs do malé vesničky Dalhousie, které je vychozím bodem pro výstup na Adam´s Peak. Přestože to řidič dost kalí, cesta trvá asi 1 a 1/4 hodiny a do Dalhousie dorážíme za hluboké tmy. Podle LP se chceme ubytovat v Green housu nebo Yellow housu, ale nakonec se ubytováváme v ... . Jsme zde jediní hosté, pan domácí chce za nejlepší a největší pokoj s vyhlídkou 1200 Rs, ale nakonec se domlouváme na 900 Rs včetně snídaně. Pokoj je opravdu nádherný, dostáváme ručníky, v posteli je deka. Při večeři si domlouváme noční výstup na Adam´s Peak (Sri Pada) - pokud nebude pršet, tak nás průvodce vzbudí v půl třetí, v opačném případě pan domácí kolem sedmé ráno. Takže se rychle sprchujeme a jdeme si aspoň na chvíli zdřímnout. Martině se v noci někam harcovat vůbec nechce, ale jsem dost neoblomný, takže se nakonec s mrmláním nechává přesvědčit. Den 3 - začíná v hluboké noci klepáním na dveře našeho pokoje. Za dveřmi je pan domácí a říká, že je čas vyrazit. Koukám z okna, venku fouká silný vítr, je tam tma jak v pytli, ale neprší, takže se oblékáme, bereme baterku a vodu a jdeme před hotel, kde na nás čeká již náš průvodce. V ti chvíli začíná pršet, ale jsme již probuzení a oblečení a tak se vydáváme na cestu. Nejdříve procházíme zbytkem vesnice, míjíme několik prázdných budov a chrámů, za chvíli necháváme vesnici za sebou a vnímáme jenom šustění deště o naše bundy. Kromě průvodce nás ještě doprovází rezavý, možná opuštěný pes. Vždy po nějaké chvíli výstupu průvodce zastavuje a nechává nás si zkontrolovat nohy, zda se nám ne ně nepřisála nějaká pijavice. Koukám se pod sebe směrem k vesnici a snažím se zrakem proniknout mlhou, deštěm a tmou, zda neuvidím blikající svit baterky nějakého dalšího poutníka, ale tuto noc jsem jediní, kdo se vydal na těžkou cestu vzhůru...